Ironie je nástroj, který autoři používají k tomu, aby ukázali rozdíl mezi tím, co očekáváme, že se stane, a tím, co se v příběhu skutečně stane. Existují především tři druhy ironie: dramatická, situační a verbální.
Dramatická ironie nastává, když publikum ví něco, co postavy příběhu nevědí. Vytváří napětí a někdy i humor, protože odvíjející se události můžeme vidět jinak než postavy.
Situační ironie nastává, když existuje kontrast mezi tím, co očekáváme, že se stane, a tím, co se skutečně stane. Tento typ ironie dokáže diváky překvapit a zaujmout tím, že příběh otočí neočekávanými směry.
Verbální ironie zahrnuje rozdíl mezi tím, co se říká, a tím, co je míněno. Často k tomu dochází, když někdo říká opak toho, co skutečně myslí, jako sarkasmus nebo chytrá poznámka.
V příbězích ironie dodává hloubku a intriky, díky čemuž diváci více přemýšlejí o postavách a zápletce. Je to způsob, jak si spisovatelé pohrávají s našimi očekáváními a udržují nás v zájmu o odvíjející se události.
co je ironie?
Ironie je nástroj pro vyprávění, který si pohrává s rozdílem mezi tím, co očekáváme, a tím, co se skutečně stane. Autoři a řečníci používají ironii, aby udělali věci vtipnými, vytvořili napětí nebo upozornili na něco důležitého. Funguje tak, že ukazuje nesoulad mezi tím, co se děje, a tím, co jsme si mysleli, že se stane. Tento nesoulad může přitáhnout pozornost k části příběhu, osobnosti postavy nebo celkovému tématu.
Představte si, že v příběhu očekáváte jednu věc, ale stane se opak, takže se budete smát nebo vás udrží na kraji sedadla. Nečekaný zvrat nebo rozpor je to, co dělá ironii zajímavou. Dodává zápletce hloubku, odhaluje více o postavách a pomáhá působivým způsobem zprostředkovat hlavní myšlenky. Takže, když narazíte na ironii v knize, filmu nebo konverzaci, pamatujte, že je to jako překvapení, které pomáhá vyprávět lepší a poutavější příběh.
Také čtení: 15 Příklady témat v literatuře
Historie ironie?
I když Alanis Morissette ironii proslavila, nepřišla na ni. Zásluhu na tom má řecká postava jménem Eiron, smolař, který chytře používal důvtip, aby přechytračil ostatní. To dalo vzniknout řeckému výrazu „eironeía“, což znamená „úmyslně ovlivněná nevědomost“. Později se dostal do latiny jako „ironia“ a nakonec se v 16. století stal široce používanou anglickou figurou řeči.
V literatuře slouží ironie jako tajný vzkaz autora čtenáři, přidává skryté vrstvy významu a humoru. Vyskytuje se v různých formách, jako je situační ironie, kde výsledky vzdorují očekáváním, například požár požární stanice – překvapivý dějový zvrat. Nechybí ani dramatická ironie, kdy publikum ví něco, co postavy ne, a vytváří hmatatelné napětí. A nezapomínejme ani na slovní ironii, kde mluvená slova chytře odporují zamýšlenému významu, často prosáklou sarkasmem nebo vtipem.
Ironie přesahuje pouhý střet očekávání a reality; je to sofistikovaný nástroj, který spisovatelé používají, aby do jejich příběhů vlili hloubku, humor a nečekané zvraty. Ironie má jako literární koření sílu proměnit jednoduché vyprávění v gurmánskou hostinu pro mysl.
Pochopení tří typů ironie
Ironie dodává příběhům a rozhovorům zajímavý šmrnc. Existují tři hlavní typy ironie, které můžeme prozkoumat, abychom toto literární zařízení lépe pochopili.
1. Dramatická ironie
Dramatická ironie, nazývaná také tragická ironie, nastává, když publikum ví něco důležitého, co hlavní postavy příběhu nevědí. Například ve hře Williama Shakespeara „Othello“ z roku 1603 Othello věří Iagovi, ale publikum si je vědomo, že Iago je klamný. Další příklad lze nalézt v Řecká tragédie „Oidipus Rex“ od Sofokla, pocházející z doby kolem roku 429 před naším letopočtem. V tomto příběhu si diváci uvědomují tragický osud hlavního hrdiny dříve, než jej odhalí sám.
Zjednodušeně řečeno, dramatická ironie je jako tajemství, které diváci skrývají a sledují, jak si postavy neuvědomují zásadní informace. Toto literární zařízení dodává zápletce napětí a hloubku, díky čemuž se diváci více zajímají, protože předvídají, jak budou postavy reagovat, až nakonec odhalí pravdu.
2. Situační ironie
Situační ironie nastává, když se věci nevyvíjejí tak, jak očekáváme. Vezměte si například slavný příběh od O. Henry, „Dar mágů“ (1905). V tomto příběhu se manželka rozhodne prodat své dlouhé vlasy, aby si koupila řetízek na milované hodinky svého manžela. Ve stejné době její manžel prodá své hodinky, aby jí sehnal hřeben na vlasy. Překvapivé na tom je, že ani jeden z nich nepočítá s tím, že jejich promyšlené dary budou podkopány činy toho druhého. Tento nečekaný zvrat událostí vytváří situační ironii.
Zvláštním druhem situační ironie je kosmická ironie, která odhaluje nesoulad mezi dokonalým, teoretickým světem a praktickou, každodenní realitou. Je to, jako když se věci zdají teoreticky dokonale sladěny, ale v reálném životě naberou ironický a nečekaný směr. Pochopení situační ironie dodává příběhům další vrstvu zábavy, protože se učíme očekávat neočekávané.
Také čtení: Co je paralelní struktura? Typy a příklady
3. Slovní ironie
Slovní ironie nastává, když někdo něco řekne, ale jeho slova neodpovídají jejich skutečnému významu. Stává se to, když mluvčí vyjadřuje jednu věc, zatímco ve skutečnosti zamýšlí něco jiného. To vytváří humornou nebo rozporuplnou situaci, protože dochází ke střetu mezi tím, co znamenají, a tím, co říkají.
Existují dva hlavní typy verbální ironie: přehánění a podceňování. Nadhodnocování znamená zveličování, zatímco podceňování význam situace snižuje. Další formou verbální ironie je sokratovská ironie, kdy člověk předstírá, že něco neví, aby přiměl ostatní, aby argumentovali svými názory.
Slavný příklad verbální ironie lze nalézt v satirické eseji Jonathana Swifta „A Modest Offer“ (1729). V tomto díle Swift diskutuje o vážném problému, ale návrh, který předkládá, je tak extrémní, že je jasné, že používá ironii ke kritice převládajících postojů své doby. Slovní ironie dodává komunikaci hloubku a humor tím, že si hraje s mezerou mezi tím, co je řečeno, a tím, co je skutečně míněno.
Napsat komentář